Kniha – Aspergerův syndrom

ASPERGERŮV SYNDROM

Aspergerův syndrom patří do skupiny poruch autistického spektra. Je charakteristický disharmonickým vývojem osobnosti s převažující poruchou v oblasti sociální interakce a komunikace. Na rozdíl od dětského autismu není narušen vývoj řeči ani inteligence. Verbální projev těchto dětí ovšem bývá nápadný svou monotónností a pedantickým důrazem na správnost použití jazyka. Jejich zájmové zaměření je rovněž nápadné, mívají velice specifické, stereotypní zájmy podobně jako děti s autismem. Udává se, že četnost výskytu je vyšší než u autismu, jeho diagnostika je však složitější. Aspergerův syndrom bývá diagnostikován později, protože v raném věku se postižení neprojevuje tak závažně. 
V zahraničí je literatura týkající se Aspergerova syndromu podobně četná jako literatura o autismu. V České republice vychází kniha Tonnyho Attwooda jako první monografie o Aspergerově syndromu. Podává základní informace pro rodiče a pracovníky pomáhajících profesí. Je psaná čtivým a zajímavým způsobem s množstvím příkladů a s hlubokým pochopením odlišného prožívání lidí s Aspergerovým syndromem.
UKÁZKA Z KNIHY
Co mohou udělat rodiče?

Prvním krokem je pozorování her a dalších aktivit dětí podobného věku, hra s dítětem a nácvik her. Je-li nejoblíbenější činností chlapců ve škole kopání míčem a hra s auty, pak by rodiče měli s dítětem nacvičovat dovednosti spojené s kopáním a hru s auty podněcující fantazii. Záměrem není jen zdokonalit dovednosti dítěte spojené s konkrétní činností, nýbrž i posloužit mu jako model toho, co může říkat a dělat, jak může do hry zahrnout kamaráda. Někdy je třeba vysvětlit i ta nejzákladnější pravidla, například že míč se hází jen spoluhráčům z vlastního družstva, ačkoli protihráči také naléhají, aby jim dítě přihrálo. Musí se tedy učit jak specifické, tak i zcela základní hrové dovednosti. Jiné děti ovšem nemívají tolik trpělivosti, aby si s dítětem s Aspergerovým syndromem hrály a vysvětlovaly mu vše podstatné, proto by se rodiče měli stát jeho nejlepšími kamarády a hrát si s ním, jako by byli jeho vrstevníci. Dospělí tak získávají jedinečnou příležitost, aby se zcela legitimně vrátili do dětství. Nebojte se, pusťte se s dítětem do nejrůznějších dobrodružství, ponořte se do hry s vláčky, uplácejte si z písku bábovky, zahrajte si na honěnou. Jedině vy totiž máte trpělivost se svým dítětem, vy ho dokážete podpořit ve snaze a odhodlání učit se a osvojovat si další sociální dovednosti, vy ho chápete.

Dalším krokem je pozorování dítěte při hře s kamarády. Měli byste si poznamenat, které specifické dovednosti dítěti chybějí. Pro inspiraci si uvedeme ty nejčastější:

Zahájení, realizování a ukončení hry
Děti s Aspergerovým syndromem se obvykle musejí naučit, na co by se kamarádů měly ptát. „Můžu si s vámi hrát?“, „Co bys chtěla dělat teď?“, „Pomůžeš mi?“, „Teď si chci hrát sám.“ Jinak se nenaučí komunikovat s dětmi odpovídajícím způsobem, protože mají tendenci k postoji „Když si nechceš hrát tak, jak ti říkám, budu si hrát sám“, a neuvědomují si, že takové poznámky jim kamarády jedině odrazují.*

Pružnost, spolupráce a půjčování
Dítě s Aspergerovým syndromem nezřídka chce převzít úplnou kontrolu nad děním, odmítá jiné návrhy, případně si nechce hrát s druhými. Dítěti je proto třeba vysvětlit, že když se bude nějaká činnost provádět jinak, neznamená to, že je špatně. Je nutno také zdůraznit, že jiné metody řešení mohou zkrátit celkovou dobu činnosti a přinést lepší výsledky, obzvlášť podílí-li se na nich více lidí a půjčují-li si potřeby.

Hra o samotě
Chce-li si dítě hrát samo, mělo by se naučit, jak by tuto skutečnost mělo oznámit kamarádům sociálně přijatelným způsobem, aby je neurazilo. Děti s Aspergerovým syndromem totiž bývají v podobných kontextech hodnoceny jako agresivní, jenže při bedlivém pozorování snadno zjistíme, že z jejich zkušeností jim právě takový způsob jednání zajistí samotu, proto ho využívají. Nechtějí být na druhé děti zlé nebo jim něco brát, ani se nesnaží, aby ve skupině vrstevníků získaly dominantní postavení. Jakmile se dítě naučí náležitý způsob komunikace, je krajně žádoucí, aby druhé děti zareagovaly odpovídajícím způsobem, lze-li to zajistit.

Vysvětlení jednání
Chyby při sociálním kontaktu pramení z několika příčin. Dítě v první řadě nechápe vliv svých prožitků na druhé děti, neví, co má dělat nebo jak se zachovat lépe. Jeho chování mívá jen zřídkakdy skutečně zlomyslný záměr. Dítěti by proto mělo být opakovaně vysvětlováno, co by mělo udělat, rodiče by ho měli vybízet k tomu, aby se zamyslelo nad tím, jak se druzí po jeho slovech asi cítí.

Pozvání kamaráda
Nacvičujte pozvání kamaráda na návštěvu. Uzpůsobte situaci tak, aby dítě uspělo, doporučuje se pak nacvičit konkrétní situaci s dospělým, aby lépe vyšel vstříc potřebám a požadavkům dítěte a ono mělo příležitost nácvik úspěšně realizovat navzdory nepříliš rozvinutým sociálním dovednostem. Bude-li se dítěti hra s kamarádem líbit, bude ochotnější přijmout pozvánku k němu domů.

Členství v klubech a oddílech
Škola dítěti někdy poskytuje jediné sociální prostředí, proto je velmi vhodné, aby dítě navštěvovalo různé kroužky a oddíly, například skauty. Jejich výhodou je řízená a strukturovaná činnost pod odborným dohledem. Rodiče by měli vedoucímu vysvětlit specifika chování dítěte a metody, které se jim při zvládání jeho chování osvědčují.

Komentáře nejsou povoleny.